Virtuální servery
Virtuální servery (VPS, Virtual Private Server) je mezikrok mezi hostingem a pronájmem dedikovaného serveru. Virtualizace je postup, který umožňuje k části fyzického serveru přistupovat jako samostatnému serveru. Jeden fyzický server je tak možné rozdělit na více virtuálních serverů, které se z hlediska uživatele jeví jako samostatné servery. Virtuální servery jsou pro vás výhodné pokud potřebujete více možností, případně vyšší výkon než nabízí klasický hosting, jsou totiž výrazně levnější než pronájem dedikovaného serveru a pro většinju aplikací jsou dostačující. Virtuální servery jsou ale také často používané kvůli snadnému zálohování, možnosti migrace na jiný server (v případě problémů s hardware je možné virtuální server za běhu převést na jiný stroj), rozdělení zátěže a nebo zvýšení bezpečnosti.
Alternativou VPS jsou VMS (Virtual Managed Server), tj. virtuální servery, kde je součástí služby zároveň i správa virtuálního serveru.
Srovnání virtualizačních metod
Virtulizačních metod je celá řada, podíváme se na ty nejdůležitější z hlediska pronájmu virtuálních serverů.
Virtualizace na úrovni operačního systému
Virtualizace fyzického serveru probíhá na úrovni operačního systému, ten pak simuluje oddělená prostředí, která jednotlivé aplikace vnímají jako samostatný server. Nevýhodou tohoto řešení je nutnost použití stejného jádra OS pro hostitelský systém i pro všechna virtuální prostředí. V praxi to znamená, že vše všude musí běžet stejný operační systém, tj. pokud je na fyzickém serveru Linux, musí běžet i ve virtuálních serverech (můžeme ale použít různé linuxové distribuce). Velkou výhodou je naopak minimální režie na virtualizaci, tj. samotný proces virtualizace má zanedbatelný vliv na výkon serveru. Mezi příklady patří Linux-VServer, OpenVZ, Virtuozzo, FreeBSD Jail nebo Solaris Zones.
Doporučení
Hosting ooog.eu nabízí virtuální servery (VPS) založené na technologii OpenVZ. VPS běží na výkonných serverech s moderními procesory AMD a Intel. Je možné vybírat mezi několika linuxovými distribucemi (CentOS, Debian, Ubuntu, Fedora a další).
Paravirtualizace
Při paravirtualizaci nabízí hostitelský systém speciální API, které hostovaný systém používá při přístupu k hardware. Nevýhodou je, že hostovaný systém musí být upraven tak, aby toto API využíval. To je obecně problém, pokud má oparační systém uzavřené zdrojové kódy. Typickým příkladem je Xen.
Doporučení
Virtuální servery, založené na technologii Xen, nabízí například Český Hosting. Jedná se o VMS, tj. servery jsou včetně administrace.
Plná (nativní) virtualizace
V tomto případě dochází k emulaci hardware tak, že umožňuje běh hostovaného systému bez jakýchkoliv úprav a je tak možný použít libovolný operační systém. Je možné dokonce simulovat jiný ty procesoru. Nevýhodou je velká režie virtualizace, tj. velká část výkonu hardware je spotřebována na zajištění samotné virtualizace. Mezi příklady patří opět Xen, KVM, VirtualBox nebo VMware Server.
Doporučení
Virtuální servery založené na technologii KVM nabízí hosting Wedos. Ceny jsou velice příznivé a součástí nabídky jsou i předinstalované operační systémy Linux nebo Windows.
Tabulka srovnávající nejčastější virtualizační nástroje pro Linux.
Pronájem virtuálního serveru
Při porovnávání nabídek hostingu virtuálních serverů je v první řadě dobré zjistit si, jaký nástroj je pro virtualizaci použit. Není totiž možné různé typy virtualizace srovnávat pouze podle parametrů. Např. pokud má virtuální stroj 256MB operační paměti, v případě OpenVZ bude tato paměť téměř veškerá volná, v případě Xenu bude téměř polovina obsazena jádrem operačního systému (některé hostingy ale tuto paměť nezapočítávají).
Pokud se budeme bavit o hostingu linuxových serverů, což je nejčastější varianta, setkáme se pravděpodobně hlavně s použitím Xenu nebo OpenVZ (případně komerční variantou OpenVZ s názvem Virtuozzo).
Pokud máme virtuální stroj postavený nad Xenem, bude paměť kterou máme přidělenou konečná. Stroj bude mít pravděpodobně vlastní swap (odkládací prostor na disku). Naproti tomu virtuální stroj nad OpenVZ poznáme podle toho, že v něm běží nezvykle málo procesů. To je tím, že je použité stejné jádro jako má hostitelský systém a procesy jádra se v hostovaném systému nevypisují. U OpenVZ je pořeba dát pozor na to, že virtuálnímu stoji lze přiřadit 2 různé limity zdrojů, např. operační paměti. Prvním je tzv. soft limit, což je minimální množství paměti, které musí být virtuálnímu stroji přiřazeno. Pokud je dostatek volné operační paměti, může být přiřazeno více, maximim je tzv. hard limit, což je maximální množství paměti, které může virtuální stroj použít. Zde je potřeba dát pozor na to, že některé hostingy u specifikací parametrů virtuálních strojů udávají právě hard limit.
Nevýhodou virtuálních strojů nad OpenVZ je absence swapu a nemožnost použití vlastního jádra, výhodou je možnost využít volný výkon a paměť navíc.
